Daleko
tam vlci ve své osamocenosti
jedle
buky a jejich trosky
sochy
v pološeru ticho tlení
krápníkům
choroše podobné
jeskyně
vně
dřevo
odevzdané půdě
už
samo zemí je
Zvíře
zapomenuté v pohledu na moře
v nozdrách
dech
jenž
z řas
potřeba
dýchat a
žít
světlo
mít tentýž svit
co
klíčí mezi větvemi
Zvoní
kry
zatímco
blesk žhne v kmeni stromu
s kulisou
větru
on
zmítá a vrže korunami
a
plíží se rys
čekání
na déšť u vyprahlého řečiště
z hlíny
povstal slon
podzemí
propasti
krkavcův
hřmotný křik
koloběh
místo
pro spánek
sněhů
bouře na vrcholu
v
úpatí hory srny křeč
a
dál za ozvěnou úplňku
tma
přesličkou teče v novu
borovice
zasypané pískem
a
kostmi
boje
bez člověka
Žádné komentáře:
Okomentovat